WITH YOU*TH

Práce se sadou kartiček pocitů

Cíl aktivity

Aktivita si klade za cíl představit schéma vnitřního prožívání na bázi pocitů a potřeb, které vychází z nenásilné komunikace. Cílem aktivity je seznámit se se škálou lidských pocitů, vyzkoušet si jejich reflexi v neutrálním tématu a současně budovat slovní zásobu, na jejímž základě dokážeme lépe popisovat své vnitřní prožívání.

Praktické informace k metodě

Velikost skupiny

Velikost skupiny je u těchto aktivit neomezená. Při stanovení počtu zúčastněných je však vhodné zohlednit velikost prostoru, v němž budeme aktivitu realizovat. Při práci se sadami kartiček je potřeba, aby si zúčastnění dokázali najít v prostoru takové místo, kde nebudou příliš rušeni ostatními.

Časový odhad na aktivitu

Co budete potřebovat


  1. Autorem kartiček s pocity je Ondráš Přibyla, lektor certifikovaný CNVC. Verze kartiček pocitů byla pro účely tohoto projektu graficky upravena. Původní verze kartiček dostupná zde: https://nenasilnakomunikace.org/stahnete-si-cviceni-s-kartickami-potreb-a-pocitu/. ↩︎

Průběh aktivity

V úvodu aktivity představíme model ledovce, pomocí kterého ilustrujeme dynamiku vnitřního prožívání na bázi lidských pocitů a potřeb. Model ledovce si před samotnou aktivitou nakreslíme na flipchartový papír dle obrázku níže. V návaznosti na tento úvod pracujeme dále nejdříve se sadou kartiček pocitů (a poté se sadou kartiček s potřebami.)

Lidské prožívání a jeho dynamiku můžeme přirovnat k ledovci, který se vznáší na hladině. Stejně jako ledovec, tak i lidské prožívání má část, která je nad hladinou a je všem viditelná, a část, která je skrytá pod hladinou, kterou nevidíme, ale je přitom pevně spjatá s částí viditelnou.

Nad hladinou lidského prožívání se nacházejí všechny naše činy, slova a jednání, tedy vše, co děláme a co je viditelné pro všechny okolo nás. Toto viditelné jednání má však své příčiny ve vrstvách pod hladinou, které již viditelné pro naše okolí nejsou.

Přímo pod hladinou se nachází vrstva pocitů. Jde o celou škálu pocitů, které může člověk každodenně prožívat (např. vztek, napětí, radost, únava). Jsou to pocity pozitivní, negativní a neutrální. To, jestli prožíváme pozitivní, nebo negativní pocity je ovlivňováno tím, zda jsou, nebo nejsou naplněny některé z našich esenciálních potřeb.

Oblast potřeb se nachází nejhlouběji v našem ledovci a je zodpovědná za dynamiku našeho vnitřního prožívání. Potřebami myslíme celou škálu esenciálních lidských potřeb, jako je např. potřeba bezpečí, respektu či autonomie. Tyto potřeby jsou univerzální, tedy všichni lidé mají tyto potřeby stejné a jsou nerozporovatelné, protože lidské potřeby nelze popřít nebo je někomu upřít (např. popírat, že někdo má potřebu bezpečí či respektu). Všechny z těchto potřeb můžeme mít v různé míře naplněny či nenaplněny nebo pro nás mohou být v určitou chvíli neutrální. To, zda potřeby máme naplněny či nikoliv, se odráží v našem pocitovém prožívání. Pokud máme některou z potřeb nenaplněnou, budeme prožívat spíše negativní pocity a naopak.

Pro lepší ilustraci dynamiky lidského prožívání můžeme uvést následující příklad: Kamarádi Petr a Karel jsou s partou v hospodě a o něčem se dohadují. Petr zastává určité stanovisko, zbytek kamarádů jeho názor nesdílí kromě Karla, který se snaží být neutrální a nebýt na ničí straně. Poté, co Petr s Karlem z hospody odejdou, se Petr s Karlem nebaví (jednání, činy Petra, které jsou viditelné a nacházejí se nad hladinou). Petr je na Karla naštvaný (pocit) a je z Karlova jednání zklamaný (pocit). Petr totiž ve chvíli, kdy se dohadoval s dalšími kamarády, potřeboval, aby se ho Karel zastal (potřeba podpory).

Při představování ledovce mohou zúčastnění klást klíčové otázky, které se vztahují ke konceptu potřeb a jejich dosavadních osobních zkušeností a které mohou princip ledovce popírat. Můžeme se například setkat s výroky typu „On je prostě homofob a jeho potřeby nás nemusí zajímat!“ nebo „Já vyjadřuju svoje potřeby, ale nikoho to nezajímá!“. V tuto chvíli ze strany zúčastněných dochází k zaměňování potřeb a strategií, kterými se snažíme potřeby (ne)naplňovat. Například člověk, který je homofobní, nemá jako svou potřebu samotnou homofobii, ale pravděpodobně potřebu jasnosti, srozumitelnosti, potřebu chápání světa. Homofobní člověk tyto potřeby naplňuje tím, že nepřijímá určitou skupinu lidí (gaye a lesby), jelikož jeho osobní vnímání světa se tím komplikuje. Jeho potřeba je tedy jasnost, srozumitelnost a strategie (naplňování této potřeby) je homofobie. Potřeba jasnosti a srozumitelnosti je pochopitelná pro všechny z nás, protože každý*á z nás tuto potřebu někdy zažil*a. Ovšem strategie, kterou daný člověk pro naplnění této potřeby používá, v tomto případě homofobie, už všem blízká být nemusí. Zároveň některé strategie, které člověk pro naplňování svých potřeb používá, nemusí vést k opravdovému naplnění daných potřeb.

Práce se sadou kartiček pocitů

Zúčastněným jsou rozdány sady kartiček pocitů (na každé kartičce je slovně uveden jeden z lidských pocitů). Najdou si místo, kde nebudou nikým rušeni a budou mít dostatek prostoru na vyskládání všech kartiček ze sady. Poté všechny vyzveme k prohlédnutí vyskládaných kartiček a k případnému dotázání se na ty, u nichž by byl význam ne zcela jasný. Následně se zúčastnění mají zamyslet nad tím, jaké pocity prožívali během dnešního rána/dne. Dají stranou ty kartičky, jež prožité pocity slovně vyjadřují. Tento užší výběr pocitů si opět všichni vyskládají před sebe tak, aby byl dobře viditelný. Sledují, jaké pocity během dnešního rána/dne zažili, a přitom se pokusí vnímat, jaké pocity zažívají při sledování tohoto výběru. Po skončení samostatné práce se všichni posadíme do kruhu a společně sdílíme a reflektujeme, jaké pocity byly vybrány. 1


  1. Práce se sadou kartiček pocitů byla inspirována metodami NVC Brno, dostupné na: https://nenasilnakomunikace.org/stahnete-si-cviceni-s-kartickami-potreb-a-pocitu/. ↩︎

Pro reflexi pocitů je vhodnější volit kratší časový úsek, například ráno, dopoledne, odpoledne či celý den. Nevhodné je provádět reflexi v řádu několika dnů, týdne apod.

Práce se sadou kartiček pocitů je metodou nenásilné komunikace, která je založena na empatii sám*sama k sobě. Během reflexe našich prožitých pocitů se navnímáváme sami*y na sebe, hlouběji se noříme do svého vnitřního prožívání, a učíme se tak lépe sami*y sobě rozumět.

Reflexe a ukončení aktivity

„Během dne zažíváme spoustu pocitů. Mnohé z nich si často ani neuvědomíme, jiné neumíme správně pojmenovat nebo naopak se některým pocitem necháme příliš ovládnout. Vědomá práce s vlastními pocity, jejich reflexe a přesné pojmenování jsou prvním krokem k lepšímu pochopení nás samých, našeho vnitřního světa. Díky této vědomé práci s vlastními pocity můžeme lépe indikovat, jaké potřeby jsme v určitých situacích měli*y či neměli*y naplněny, a na základě tohoto uvědomění můžeme také lépe pochopit, co bychom příště v podobné situaci ocenili*y.”

Ke stažení